muchomůrka růžovka:

Muchomůrky bývají většinou opatřené prstenem a pochvou nebo hlízou. Existují však i jiné muchomůrky, například ty, kterým prstýnek chybí. Říkáme jim katmanky, jsou téměř všechny jedlé a nezahrnují žádný jedovatý druh. Muchomůrky opatřené prstýnkem jsou zákeřnější, což ovšem neznamená, že musí být zákonitě všechny nebezpečné. I mezi nimi objevíme některé jedlé druhy, ke konzumaci se však vyjma růžovky jiné příliš nedoporučují.

Muchomůrka růžovka (masák), patří mezi nejchutnější a nejhojnější houby, které naše lesy nabízí. Roste od nížin až po horské polohy a nalezneme ji od konce května až do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích. Přestože je opravdu velmi chutná, někteří houbaři se jí bojí sbírat a jejich opatrnost je určitě na místě. Je značně variabilní a v tom tkví její hlavní nebezpečí. Z jedovatých muchomůrek jí nejvíce připomíná vzácná muchomůrka drsná (Amanita franchetii, syn. A.aspera), která se liší žlutě olemovaným prstýnkem a žlutými bradavkami. Nejnebezpečnější záměna ovšem hrozí za muchomůrku tygrovanou, vyznačující se hladkým prstýnkem. Nejčastější záměnu představuje jedlá, avšak nepříliš chutná muchomůrka šedivka.

Stručný popis muchomůrky růžovky:
Rozhodně nejdůležitějším znakem této houby je SVISLE RÝHOVANÝ PRSTÝNEK NA SVRCHNÍ STRANĚ! Pokud bude prstýnek hladký nebo jej na plodnici nerozlišíme a nebudeme si jisti určením, v žádném případě takovouto muchomůrku nesbíráme! Další důležité znaky představují kuželovitá hlíza a přítomnost narůžovělých skvrn po celé plodnici, což je patrné především na bázi třeně, který je téměř vždy poznamenaný nenažranými červíky. Klobouk bývá barevně dosti variabilní, nejčastěji masově narůžovělý nebo načervenale hnědý, posetý drobnými bradavkami. Lupeny bývají bílé, třeň zpravidla válcovitý, pod kloboukem bělavý, směrem k bázi šedavý či načervenale hnědavý.