Tolice srpovitá:

Vytrvalá bylina z čeledi bobovitých (Fabaceae) s poléhavou nebo vystoupavou, zřídka vzpřímenou, krátce větenou lodyhou; listy trojčetné s prostředním lístkem dlouze řapíčkatým, lístky obkopinaté, na vrcholu slabě vykrojené a ostře zubaté, s nasazenou osinkovitou špičkou; květenství je hustý, krátký, v obrysu vejčitý nebo polokulovitý hrozen, obvykle s 5-15 žlutými květy; plod je lusk, který na rozdíl od ostatních našich tolic (s výjimkou tolice dětelové) není spirálovitě stočený, ale pouze srpovitý (odtud jméno) nebo téměř přímý, roztroušeně chlupatý, někdy i přisedle nebo stoplatě žláznatý. Kvete od května do října. Roste na suchých slunných stráních, v lesních lemech, podle cest, na náspech, nádražích a rumištích, upřednostňuje výhřevné, vysýchavé, skeletnaté,na vápník bohaté půdy; u nás od nížin do podhůří v teplejších územích dosti hojně, v chladnějších roztroušeně, se silnější vazbou na antropogenní stanoviště. Je to dobrá, na bílkoviny bohatá pícnina a rovněž léčivka s řadou účinků, užívá se např. při potížích při menstruaci nebo menopauze, ve větším množství však může poškozovat červené krvinky. Snadno se kříží s modrokvětou tolicí vojtěškou, za jejíž poddruh bývá někdy považována; kříženec má kovově lesklé květy různých barev od černofialové přes zelenou po žlutou.