lysohlávka česká:

Lysohlávka česká byla popsána poměrně nedávno v 80 letech minulého století naším mykologem Svatoplukem Šebkem. Podle nejnovější molekulární studie to však vypadá, že se jedná o pouhou varietu lysohlávky srbské (Psilocybe serbica). Poznáme ji podle vyklenutých až plochých, na okraji jemně rýhovaných, šedohnědých klobouků, které mívají často okrový nádech a ve stáří je zdobí zelenomodré skvrny, dále podle úzce připojených, šedohnědých lupenů a podle nepatrně pokroucených, vytáhlých, bělavě hnědých až šedohnědých třeňů. Vyrůstá poměrně vzácně, zpravidla pozdě na podzim, v době kdy se poprvé citelněji ochladí. Nalézt ji můžeme na rozkládajících se větvičkách v opadu listí, především na rudeálních místech s vyšší koncentrací dusíku.
Přestože patří k jedovatým houbám, může být také prospěšná. Využívá se v lékařství a údajně v ní byly objeveny některé protirakovinné látky.
Vzhledem k tomu, že obsahuje psychoaktivní látky psilocin a psilocybin, je velmi vyhledávaná a oblíbená. Tyto látky způsobují halucinogenní stavy, které nemusí být vždy příjemné a při případném předávkování těmito houbičkami mohou být dokonce dosti nebezpečné.

Možnost záměny: Lysohlávku českou můžeme zaměnit za jiné lysohlávky, dále za různé druhy límcovek, ale také za celou řadu dalších hub, ke kterým patří i velmi nebezpečné čepičatky.