Jitrocel přímořský:

Vytrvalá bylina z čeledi jitrocelovitých (Plantaginaceae) s vícehlavým oddenkem a několika přízemními růžicemi listů, které jsou šikmo vystoupavé až vzpřímené, úzce kopinaté až čárkovité, celokrajné nebo oddáleně nepravidelně zubaté, masité, žlábkovité, často nasivělé; bočně vyrůstající lodyhy jsou krátce vystoupavé, 10-40 cm vysoké, asi 2x delší než listy, přitiskle chlupaté, bezlisté, nevětvené, s poměrně dlouhým hustým koncovým klasem. Drobné čtyřčetné trubkovité květy s kolovitě rozloženými cípy mají nenápadnou nahnědlou barvu, naopak velmi nápadné jsou sírově žluté tyčinky daleko vyčnívající z trubky korunní, jimiž se tento druh na první pohled liší od všech ostatních našich zástupců rodu; plod je chlupatá tobolka. Kvete od července do září. Je to obligátní halofyt, tj. roste výhradně na zasolených půdách, jako jsou okolí pramenů minerálních vod nebo zasolené pastviny (a v cizích krajích samozřejmě mořské pobřeží), dobře snáší sešlap a naopak nesnáší zástin, takže velmi často roste na cestách; u nás velmi vzácně v nejteplejších oblastech severozápadních Čech a jižní Moravy. Zvláště chráněný druh – kriticky ohrožený. V severských přímořských zemích se přidává do salátů. Léčivka s projímavými účinky.