Jablečník obecný:

Vytrvalá hustě chlupatá bylina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) vysoká 30-50(-70) cm; lodyha přímá, nevětvená nebo chudě krátce větvená; listy vstřícné, křižmostojné, řapíkaté, široce vejčité, s vroubkovaným okrajem, nápadně svraskalé a zejména na spodní straně hustě chlupaté (na rozdíl od jablečníku cizího však nikoli šedoplstnaté); květy v hustých lichopřeslenech v úžlabí horních listů, poměrně drobné, bílé, pyskaté; plody tvrdky ve vytrvalém deseticípém kalichu. Kvete od července do září. Roste na návsích, rumištích, podle cest, v opuštěných lomech a na kamenitých, často ruderalizovaných stráních; u nás zdomácnělý od středověku v okolí vesnic, kde byl pěstován jako léčivá bylina, v poslední době silně ustupuje, v Čechách dnes vzácně, zejména v okolí Prahy, ve Středohoří a Polabí, na jižní Moravě dosud hojněji. Přes svou vzácnost není zařazen na seznam zvláště chráněných druhů. Je to známá, i když v současnosti již málo užívaná léčivka s mnohostranným účinkem, např. při zánětu průdušek na odkašlání, při srdeční arytmii a vysokém tlaku, trávicích potížích, či zevně na hnisající rány.