bedla ostrošupinná:

Bedla ostrošupinná roste místy poměrně hojně, většinou jednotlivě, ale i v menších skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích, s oblibou při okrajích cest na rudeálních místech s vysokou koncentrací draslíku a dusíku. Setkat se s ní můžeme zhruba od července do října, přičemž v některých letech se dá objevit ještě počátkem prosince. Poznáme ji podle krémově hnědých plodnic s charakteristickými klobouky, které zdobí nepřehlédnutelné ostny.
Popis: Klobouk je 50-150 mm široký, zprvu široce kuželovitý, později zvoncovitý, v dospělosti vyklenutý až plochý, na okraji podvinutý, na bělavém povrchu s protrhávající se krémově až hlínově hnědou pokožkou a charakteristickými, řasnatě staženými, hnědými šupinami, zakončenými černohnědými ostny. Lupeny jsou volné, tenké a velmi husté, vždy vidlené, bělavé až bělavě krémové. Třeň dorůstá zhruba do 100 mm na výšku, bývá válcovitý, uprostřed často zeslabený, na bázi hlízovitý, zřetelně vláknitý, krémový až světle masově hnědý, především ve spodní části občas tmavohnědě zrnitě šupinkatý, ozdobený blanitým, bělavým a na okraji tmavohnědě vločkatým prstenem. Dužnina je bělavá, poměrně masitá a vyznačuje se nepříjemným pachem a nakyslou chutí. Záměna je možná za několik dalších druhů, pokud se ale zaměříme na husté vidlené lupeny a na bělavý podklad klobouku, neměli bychom tuto bedlu za jinou zaměnit. K nejpodobnějším druhům patří bedla zaměněná (Echinoderma perplexum), která se liší právě nevidlenými lupeny, celkově hnědým povrchem klobouku, obvykle méně výraznými ostny a především nepatrným nebo absentujícím prstenem. Další možnost záměny představují některé podstatně menší bedly, například bedla oježená (Echinoderma echinaceum) a bedla ježohlavá (Echinoderma hystrix).

Využití: Bedla ostrošupinná patří k jedovatým houbám, stejně jako její výše zmínění dvojníci.