zvoneček uhelný:

S houbami se v přírodě setkáváme na každém kroku, takže nikoho zřejmě nepřekvapí, že je můžeme objevit i na starých spáleništích. Některé druhy vyloženě taková místa vyhledávají a proto je řadíme mezi takzvané antrakofilní houby. K nejtypičtějším zástupcům těchto hub patří bezesporu zvoneček uhelný. Tento drobný druh vyrůstá poměrně hojně na vlhkých spáleništích v jehličnatých lesích, objevuje se většinou ve skupinách a setkat se s ním můžeme od dubna do října.
Popis: Plodnice jsou 5-20 mm velké, zprvu polokulovité, později pohárkovité až miskovité, opatřené krátkou, maximálně 10 mm dlouhou stopkou. Rouško je hladké, šedohnědé, světle okrové až hnědoroanžové, vnější strana je jemně bělavě pomoučená a okraj je bílý a zoubkatě protrhaný. Záměna je možná za vzácný zvoneček alpský (Geopyxis alpina) a zvoneček páchnoucí ( Geopyxis foetida), což jsou druhy, které nevyrůstají na spáleništích a vyznačují se nepříjemným pachem.

Využití: Řadíme jej mezi nejedlé houby.