Zlatobýl obecný pravý:

Vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) vysoká 30-100 cm s přímou, jen v květenství větvenou lodyhou, obvykle červeně naběhlou; listy kopinaté, přízemní dlouze řapíkaté, lodyžní postupně až přisedlé, střídavé, oboustranně přitiskle chlupaté; květenství je bohatá (až několik stovek) lata úborů o průměru 10-15 mm; květy zlatožluté, okrajové jazykovité, vnitřní trubkovité; plod je nažka s chmýrem. Kvete od července do září. Roste na lesních pasekách a v lesních lemech, případně ve světlých lesích, zejména doubravách a borech, na křovinatých slunných stráních, vřesovištích a pastvinách, preferuje kyselé podloží; u nás roztroušeně, v podhůří místy až hojně, chybí v nejsušších a nejteplejších bezlesých oblastech a také v části rybničního území jižních Čech. Nad hranicí lesa ho střídá zlatobýl obecný alpínský, který je výrazně nižší (obvykle do 20 cm) a má mnohem méně, zato však až téměř dvakrát větších úborů. Je to známá, již od starověku používaná léčivka, užívá se zejména při ledvinových onemocněních, zevně na špatně se hojící rány (odtud jméno celík – zaceluje rány), ekzémy a kvasinková onemocnění. V květomluvě znamená „I když se nemůžeme setkat, jsem šťastný, protože vím, že mě miluješ“.