Vstavač kukačka:

Vytrvalá bylina z čeledi vstavačovitých (Orchidaceae) – náš nejmenší vstavač, vysoký obvykle jen 8-25 cm, nižší, ale robustnější a s výrazně většími květy než vstavač osmahlý. Listy podlouhlé, špičaté, spodní do stran rozložené, lodyžní toulcovitě objímají lodyhu; lodyha přímá, nevětvená, zakončená nepříliš bohatým hroznem květů. Květy jsou nejčasteji nachové, vzácněji růžové nebo až bílé, přilba je podélně pruhovaná a prý (přiznám se, že mně moc ne) připomíná šaškovskou čepici, od čehož je odvozen jeho název (lat. morio = šašek), pysk má relativně nejširší ze všech vstavačů – nejméně tak široký jako dlouhý, v typickém zbarvení s nachovými postranními laloky a téměř bílým, tmavě tečkovaným středem; plod je tobolka. Kvete v květnu, ve vyšších polohách může dokvétat až do června. Je to světlomilný druh, roste na nehnojených pastvinách a krátkostébelných loukách, vzácně i ve světlých křovinách nebo lesních světlinách; u nás je vzácný, častěji se s ním můžeme setkat jen v Pošumaví a na jižní a východní Moravě. Dříve u nás byl nejhojnějším zástupcem rodu, tak běžným, že se staří botanici ani neobtěžovali se zapisováním konkrétních lokalit a spokojovali se s konstatováním „v celém území běžný“, což dnes ztěžuje sledování jeho ústupu; v každém případě naprostá většina jeho lokalit již zanikla a v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je hodnocen jako druh silně ohrožený (C2), ve stejné kategorii je i chráněn zákonem. Z jeho hlíz lze připravovat salep, užívaly se i jako afrodisiakum. V květomluvě znamená: „Sobectvím si neposloužíš!“