Vlaštovičník větší:

Vytrvalá bylina z čeledi mákovitých (Papaveraceae) vysoká 30 - 90 cm, celá oranžově mléčící. Listy měkké, lichozpeřené, květy žluté, čtyřčetné, s velkým počtem tyčinek; plod je úzká tobolka pukající dvěma chlopněmi. Kvete od května do září. Roste na vlhčích, převážně polostinných, často ruderálních stanovištích, v zahradách, na zídkách a rozvalinách, v akátinách a dusíkem bohatých lužních lesích; u nás od nížin do podhůří hojný. Přes všeobecné rozšíření není naší původní rostlinou, byl k nám zavlečen ve středověku z Asie a zcela zdomácněl. Jeho mléko obsahuje řadu alkaloidů a lze ho použít jako léčivku s širokým spektrem účinků, např. jako sedativum, proti kašli, díky antibiotickým účinkům se používá i zevně na hnisající rány nebo proti plísňovým onemocněním nohou; všeobecně známé je aplikace jeho mléka na bradavice. Jeho použití je však spojeno se značným rizikem, neboť je dosti jedovatý, dráždí pokožku, může způsobit puchýře, při vnitřním použití zvracení, krvavé průjmy, ve větších dávkách křeče, ochrnutí, zástavu dechu a smrt.