Upolín nejvyšší:

Vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) vysoká 30-60(-100) cm s přímou, nevětvenou nebo vzácně v horní části chudě větvenou lodyhou; přízemní listy dlouze řapíkaté, lodyžní postupně až téměř přisedlé, s čepelí leskle tmavozelenou, hluboce dlanitě dělenou; květy jednotlivé, kulovitého tvaru, sytě žluté se smolným leskem; plody jsou měchýřky s dlouhým zobánkem (blízce příbuzný upolín evropský rostoucí v severozápadní Evropě má zobánky kratičké). Kvete v květnu a červnu, ve vysokých pohořích i později. Roste na vlhkých loukách a prameništích, v lesních lemech či v prosvětlených vlhkých lesích; u nás roztroušeně až vzácně od nížin do hor, vzhledem k ubývání vhodných lokalit v nižších polohách vlivem intenzívní zemědělské činnosti je v současnosti těžiště jeho výskytu v podhůří a na horách. Jedovatý, obsahuje alkaloid magnoflorin. Byla z něj vyšlechtěna řada zahradních odrůd a hybridů. Zvláště chráněný druh – ohrožený.