ucháč čepcovitý:

Ucháč čepcovitý roste dosti vzácně a nalezneme jej ve vyšších polohách pod jehličnany. Daří se mu nejvíce u pařezů, kde si pochutnává na zbytcích rozetlelého dřeva. S ucháči se setkáváme především na jaře, ovšem tento druh tvoří výjimku a vyrůstá na podzim.
Nepravidelně zprohýbaný klobouk, složený ze dvou až čtyřech načervenale hnědavých cípů, nafialovělý třeň a doba růstu tvoří jednoznačné indicie k správné identifikaci této houby.

Přestože se jedná o druh, který je v některých atlasech uváděn jako jedlý, ke konzumaci se nedoporučuje. S ucháči je to v tomto směru všeobecně tak trochu na hraně. Někdo je sice bez problémů konzumuje, ale dokáží způsobit velmi nepříjemné otravy a to se týká i ucháče obrovského (Gyromitra gigas). Způsobené je to možná tím, že tyto houby vyrůstají v chladnějším období a mohou být několikrát přemrzlé, aniž by nějak zásadně změnily svůj vzhled. Ucháč čepcovitý je navíc vzácný, takže si zasluhuje naši ochranu.