Trnovník akát:

Strom z čeledi bobovitých (Fabaceae) dorůstající maximální výšky 30 m. Listy lichozpeřené, jejich palisty jsou přeměněny ve dvojici silných trnů; silně vonící bílé květy v převislých hroznech obsahují vykvétají v květnu a červnu; plod je lusk. Pochází ze Severní Ameriky, v Evropě se pěstuje asi od roku 1600; často se pěstuje v parcích a na sídlištích, pro vysoký obsah nektaru se pěstuje i jako medonosná rostlina. Dokáže růst na suchých a velmi chudých půdách, neboť podobně jako jiné bobovité rostliny obohacuje půdu dusíkem, proto se užíval k zalesňování suchých teplých strání, kde by jiné dřeviny nerostly, např. na Žatecku - z hlediska ochrany přírody to byl velmi neuvážený zásah, neboť akát má silnou tendenci se šířit a produkuje chemické látky potlačující růst původních rostlin, které jsou pak nahrazovány nitrofilními druhy, např. kopřivou, čímž znehodnocuje území, která by zasluhovala ochranu jako stepní rezervace; nemají ho rádi ani entomologové, neboť z jeho větví nesklepou prakticky žádný hmyz. Celá rostlina kromě květů je jedovatá, nejvíce semena; otrava se projevuje bolestmi břicha, průjmem, křečemi, v těžších případech i dechovými a srdečními potížemi a může končit i smrtí. Poskytuje poměrně kvalitní dřevo, které pro vysoký obsah tříslovin odolává hnilobě a lze ho použít i pod vodou; jeho zvláštností je, že silně hromadí draslík, což při hoření propůjčuje plamenům nezvyklou růžovofialovou barvu. V květomluvě má mnoho významů - větvička s květem: "Rád bych tě objal",
samotný květ: "Kdy tě zase uvidím?", samotný list: "Důvěřuj mi!"