Třemdava bílá:

Vytrvalá statná bylina z čeledi routovitých (Rutaceae) vysoká 40-120 cm, žláznatá, s výraznou citrónovou vůní (a také citroníku poněkud příbuzná); lodyha přímá, nevětvená, u slabších exemplářů jedna, často však několik lodyh vytváří trs keřovitého tvaru; listy pouze lodyžní, lichozpeřené (připomínají listy jasanu – odtud názvy v řadě jazyků), pouze 1-3 nejdolejší drobné, nedělené; květy jsou v řídkém koncovém hroznu a patří k nejkrásnějším v naší přírodě: jsou velké, souměrné podle svislé osy, světle růžové s výraznými purpurovými žilkami, vzácně celé bílé, nádherně vonící; plod je tobolka. Kvete v květnu a červnu. Roste ve světlých teplomilných doubravách, lesostepích, na křovinatých stráních a zarostlých skálách, druhotně i na zarůstajících kamenitých mezích, preferuje bazické podloží; u nás roztroušeně především v pahorkatinách teplých oblastí státu, častěji např. v Českém krasu, Českém středohoří, Džbánu, okolí Prahy a na jižní Moravě. V několika varietách se pěstuje jako okrasná rostlina. Je to známá léčivka užívaná např. k hubení střevních parazitů nebo k podpoře menstruace (ale pozor – v časném stádiu těhotenství může vyvolat potrat!), z jejích sušených listů lze vařit čaj. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je řazena mezi druhy ohrožené (C3), ve stejné kategorii je i zvláště chráněna zákonem.
Třemdava je rostlina přímo vybízející k natrhání do vázy - běda však tomu, kdo by se o to pokusil! Neriskuje jen pokutu za ničení chráněného druhu, ale doslova vlastní kůži! Látky obsažené v jejích žlázkách mají v součinnosti se slunečním zářením zpuchýřující účinky (podobně jako u známého bolševníku velkolepého), puchýře jsou bolestivé, dlouho se hojí, a i po jejich zahojení zůstávají řadu let na kůži nehezké jizvy; nebezpečí roste s rozsahem poleptání – mohu vás ujistit, že svléknout se v horkém letním dni do naha, vyválet se v hustém porostu třemdavy a pak si jít zaběhat na sluníčko patří mezi různými způsoby sebevražd k těm bolestivějším...
Silice se ze žlázek v horkých dnech silně odpařuje a za bezvětří vytváří kolem rostliny koronu, kterou lze zapálit – shoří prý načervenalým čadivým plamenem, který rostlinu nepoškodí (odtud řada dalších názvů), bývá ztotožňována s biblickým hořícím keřem. Osobně jsem to (na rozdíl od zpuchýřujících účinků :-)) nikdy nezkoušel a vzhledem k charakteru lokalit, na kterých třemdava roste, to s klidným svědomím ani nikomu nemohu doporučit!