Řeřišnice hořká:

Vytrvalá bylina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) vysoká 20-40 cm; lodyha křehká, na bázi vystoupavá a v uzlinách kořenující, plná, lysá nebo krátce řídce chlupatá, nevětvená nebo v horní části chudě větvená; listy pouze lodyžní v počtu obvykle 5-10, lichozpeřené, většinou 2-4 jařmé s lístky eliptičnými, zubatě laločnatými; květenství je řídký hrozen s relativně velkými čtyřčetnými květy barvy nejčastěji čistě bílé, vzácně narůžovělé nebo nafialovělé; důležitým poznávacím znakem jsou fialové prašníky (velmi podobná, ale mnohem vzácnější, ohrožená potočnice lékařská má prašníky žluté; mylné údaje o jejím výskytu, vzniklé záměnou za řeřišnici hořkou, jsou tak časté, že vylučují zmapování jejího výskytu jen na základě literárních údajů!); plod je šešule. Kvete v květnu a červnu. Roste na prameništích, březích potoků, někdy i v příkopech podle cest, preferuje polostín a půdy bohaté živinami; u nás roztroušeně až hojně od nížin do hor. Jako jiné rostliny z čeledi brukvovitých obsahuje látky palčivě hořké chuti a vitamín C, lze ji použít do jarních salátů místo podobně chutnající řeřichy; je to i slabá, dnes již téměř nepoužívaná léčivka s účinky pročišťujícími a povzbudivými, vhodná zejména proti jarní únavě.
Pozn.: V Krkonoších, Králickém Sněžníku a Hrubém Jeseníku roste hustěji olistěná, zpravidla hustě chlupatá řeřišnice Opizova, v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR řazená mezi druhy kriticky ohrožené (C1); některými autory je považovaná za samostatný druh, jinými pouze za poddruh řeřišnice hořké – v tom případě by rostliny na fotografiích a v popisu patřily poddruhu řeřišnice hořká pravá (Cardamine amara subsp. amara).