Ostružiník modrozelený:

Poléhavý keř z čeledi růžovitých (Rosaceae); patří do skupiny tzv. žláznatých ostružiníků, které vytvářejí četné lokální typy, které nelze klasifikovat jako druhy, proto je jeho spolehlivé určení záležitostí výhradně pro specialisty. Pruty má tenké, oblé, sivozelené, ojíněné, poměrně hustě, ale drobně ostnité, s ostny přímými, šídlovitými, a četnými stopkatými žlázkami a žláznatými štětinami; listy trojčetné nebo častěji znoženě čtyř- až pětičetné, s dolními lístky nápadně menšími, na líci zelené, řídce chlupaté, na rubu bledě (až „nezdravě“) modrozelené, s okrajem jemně pilovitě zubatým; květenství je chudá lata, dosti vysoko prolistěná trojčetnými listy s velkým koncovým lístkem, korunní lístky bílé, plod je leskle černá ostružina. Kvete v červenci a srpnu. Patří mezi stínomilné ostružiníky, roste v lesích, na přímém slunci se s ním – s výjimkou lesních pasek, kde přežívá – nesetkáme. Vyskytuje se pouze v Německu, okrajově zasahuje několika lokalitami do severozápadních Čech (proto tak málo názvů v dalších jazycích :-)). V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů, na seznam zvláště chráněných druhů se však (stejně jako řada dalších „malých“ druhů ostružiníků a pampelišek, které mají u nás mnohdy jen 1-3 lokality) nedostal.