Orsej blatoucholistý:

Vytrvalá bylina z čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae) vysoká 5-20 cm. Lodyha je přímá, nekořenující, zakončená volnou listovou růžicí, na počátku kvetení tak krátká, že je růžice až zdánlivě přízemní, později se prodlužuje, za plodu až na 5-7 cm; listy jsou řapíkaté, všechny přibližně stejně velké, trojúhelníkovitě vejčité se srdčitou bází, tmavě zelené; bezlisté květní stopky vyrůstají z listové růžice v počtu obvykle 2-5, za květu jsou rovné, za plodu se obloukovitě ohýbají; květy zlatožluté, lesklé, s korunními plátky tak širokými, že se na bázi překrývají; plody jsou dobře vyvinuté nažky v ježatě kulovitém souplodí. Kvete v březnu a dubnu. Bývá často zaměňován s mnohem hojnějším orsejem jarním (dokonce i ve známém atlase rostlin od Piláta a Ušáka je pod jménem orsej jarní přímo učebnicová kresba orseje blatoucholistého!), který má ale lodyhy prodloužené, v uzlinách kořenující, po celé délce olistěné s listy k vrcholu zřetelně se zmenšujícími, květy světle žluté s korunními plátky úzkými, nepřekrývajícími se, a s plody obvykle zakrnělými, neboť se rozmnožuje vegetativně pomocí pacibulek v paždí listů. Oba druhy se také liší stanovištními nároky – zatímco orsej jarní je všudypřítomný podle břehů vod, ať v lužních lesích nebo na pobřežních loukách, orsej blatoucholistý preferuje sušší a slunnější (nejvýše polostinná) stanoviště, jako jsou mělké, jen na jaře vlhké deprese v loukách až stepního charakteru, nebo světlé dubohabřiny a jejich lemy; u nás se vyskytuje jen v nejteplejších územích severozápadních a středních Čech a jižní Moravy. Je jedovatý, dráždí pokožku a sliznice, při požití vyvolává zvracení, bolesti břicha a ledvin, závratě a křeče, v těžších případech až zástavu dechu. Přestože je v Červeném seznamu cévnatých rostlin veden v kategorii druhů ohrožených (C3), nepatří mezi druhy zvláště chráněné.