Podobně je tomu s ocasem, který je u dospělých jedinců stejně dlouhý, nebo spíše delší než tělo (u mláďat činí délka ocasu asi 90-95 % délky těla) a lze na něm napočítat 180-230 kroužků zrohovatělé pokožky. V dospělosti má myšice lesní poměrně výrazné zbarvení, ve kterém ryšavě hnědý až kaštanový odstín na hřbetě a bocích odděluje ostrá hranice od téměř čistě bílého břicha. Na hrdle mívá velkou žlutou skvrnu, která se na vnitřní straně předních končetin napojuje na tmavší zbarvení boků. U mladých jedinců přechází světle šedohnědé zbarvení hřbetu a boků do šedobílé spodní strany těla bez zřetelnějšího ohraničení. Na hlavě má nápadné korálkově černolesklé oči o průměru asi 5 mm a velké, lysé ušní boltce. Jako u všech myšic se dá kůže z ocasu snadno stáhnout (přizpůsobení umožňující uniknout při napadení predátorem) a obnažený kus ocasu brzy zaschne, ulomí se (někdy si ho myšice údajně i samy odkousnou) a už nedoroste, zůstává pahýlovitý.

Ekologie
Žije nočním způsobem života, výborně šplhá po stromech, kde si vyhledává potravu-semena, žaludy, bukvice... Menší část potravy tvoří zelené části rostlin a houby, ale až 1/4 tvoří živočišná složka, zejména hmyz a jeho larvy. Vyskytuje sena celém území naší republiky ve všech typech lesů a vystupuje i do hor až po horní hranici lesa. Občas ji najdeme i v křovinatých porostech poblíž lesních porostů nebo v parcích. Jiná prostředí obývá jen výjimečně. Na zimu si střádá zásoby v dutinách stromů, ptačích budkách nebo jiných přirozených úkrytech. Zde může přezimovat i více jedinců pohromadě. Rozmnožovací sezóna začíná velmi brzy, obvykle již od února nebo března, poslední vrhy spadají do října až listopadu. K rozmnožení dochází 2-3 krát ročně. Samice rodí po 21-23 dnech obvykle 4-7 mláďat. Mláďata kojí dva týdny, ve třech týdnech se osamostatňují a 6-8 týdnech pohlavně dospívají. V přírodě se dožívají 18 měsíců, v zajetí dva až tři roky.

Rozšíření
Žije od východní Francie, Itálie a jižní Skandinávie po Ural, Kavkaz, Malou Asii a Blízký východ, ostrůvkovitě se vyskytuje v jižní Anglii, Pyrenejích a na mnoha ostrovech.
U nás se na příhodných biotopech, v horách vystupuje vysoko nad horní hranici lesa (např. Krkonoše – Sněžka, 1602 m n.m.).

Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání),
Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců