holubinka černající:

Holubinky jsou vesměs oblíbené a v podstatě snadno identifikovatelné houby.
Jen připomenu, že se jedná o rod, kde můžeme syrové plodnice ochutnávat a na základě jejich chuti případně využít. Pokud během několika vteřin nepálí či nehořknou na jazyku, dají se využít bez ohledu na přesné druhové určení.
Tato ochutnávací metoda by se měla týkat pouze holubinek, takže s jinými rody to raději nezkoušejte!

Holubinka černající patří k velmi hojným druhům hub, objevující se od července do listopadu, v listnatých i jehličnatých lesích. Přestože svým vzhledem ke sběru příliš neláká, někteří houbaři si ji nemohou vynachválit a řadí ji k tomu nejlepšímu, co jim les nabízí.
Bohužel ale nechutná pouze jim. S oblibou si na ní pochutnávají také červi a společně s muchomůrkou růžovkou či hřibem dubovým, patří snad k nejvyhledávanějším zdrojům potravy těchto malých nenasytů. Plodnice červiví především od báze třeně (spodní část nohy), ale klobouk bývá někdy zdravý a dá se využít. Netknutá a celkově zdravá plodnice představuje menší zázrak.
V kuchyni se dají použít do směsi, do polévek a omáček, případně je nakrájet na větší kousky a osmahnout jako když škvaříte škvarky.

Některé charakteristické znaky:
Obvykle statnější plodnice s vyklenutým až široce nálevkovitým kloboukem, který je zpočátku bělavý či šedobělavý, později šedohnědý a v dospělosti hnědočerný až téměř černý. K velmi charakteristickým znakům patří řídké, tlusté a zároveň křehké lupeny, značně tvrdý, často pročervivělý třeň a především dužnina jež poraněním během chvilky červená.

Možnost záměny:
Holubinka černající je za nějaký nebezpečný druh v podstatě nezaměnitelná. Zaměnit bychom ji mohli pouze za některé menší podobně vzhlížející holubinky, které rovněž na poraněných místech červenají. Všechny tyto holubinky jsou naprosto neškodné.
Růst: Červen - listopad.