Ekologie

Aktivní jsou ve dne, žijí samotářsky. Vyskytují se ve smrkových, smíšených i listnatých lesích, parcích a zahradách. Nejčastěji ji zastihneme na stromech, výborně skáčí a ve větvích se pohybují velmi obratně. Při skocích dokáží překonat vzdálenost větší než čtyři metry. V přírodě se živí rozmanitou potravou. Hlavní složku tvoří semena, ořechy, plody stromů a keřů, ovoce, výhony, pupeny, listy, houby a nepohrdnou ani hmyzem, ptačími mláďaty a vajíčky. Přes léto si nadbytečnou potravu ukládá do zásobáren, které využívá v zimě. Na poměrně velkém teritoriu, které obývá si staví hnízdo z větviček vystlaná trávou a listím. Někdy využívá dutiny stromů nebo opuštěná hnízda ptáků. Zimní hnízda jsou kulovitá a mnohem důkladněji postavená než letní. Zimu nepřespává, ale za nepříznivého počasí a v silných mrazech nevylézá ven. K rozmnožování dochází v přírodě1-3 krát ročně. Populační výkyvy se dostavují v šesti až osmiletých intervalech v závislosti na úrodě smrkových šišek. Dožívají se okolo sedmi let, v přírodě obvykle méně



Rozšíření

Vyskytuje se v Evropě (včetně britských ostrovů) a Asii až po východní Sibiř, severovýchodní Čínu, Koreu a ostrovy Sachalin a Hokkaido.



U nás nechybí v žádné zalesněné oblasti od nížin do hor a přivykla i na městské parky, kde ztrácí plachost. V posledních desetiletích se projevilo výrazné snížení početnosti veverek – zatímco na počátku 20. století se u nás ročně lovily v 60-110 tisíci kusech, o 50 let později činily roční úlovky jen několik set kusů. Nyní už jsou veverky delší dobu celoročně hájené, a přesto se s nimi setkáváme stále zřídka.



Literatura

Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání,

Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců