Třezalka tečkovaná:

Vytrvalá bylina z čeladi třezalkovitých (Hypericaceae) vysoká 30-60(-100) cm. Lodyha je přímá, oblá, se dvěma úzkými lištami (důležitý určovací znak – ostatní naše třezalky jsou buď bez lišt, nebo mají lišty čtyři; jedinou výjimkou je třezalka ozdobná, která je ale velmi vzácná). Listy jsou vstřícné, křižmostojné, úzce vejčitého tvaru a obsahují bezbarvé siličné nádržky, které jsou při pohledu proti světlu prosvítavé, takže listy vypadají jako propíchané špendlíkem; v jejich paždí vyrůstají větve, v dolní části lodyhy pouze olistěné, v horní kvetoucí. Květy jsou zlatožluté, s velkým počtem tyčinek, a jejich korunní lístky jsou nápadně nesouměrné: jedna strana je úzce eliptičná, celokrajná, druhá široce eliptičná, na horním konci zubatá, s černými žlázkami obsahujícími červenofialové barvivo hypericin – při rozemnutí vám květy obarví kůži na prstech na červeno. Kvete od června do září; plod je tobolka. Roste na suchých slunných stráních, podle cest, na ruderalizovaných plochách i ve světlých listnatých lesích v nižších a středních polohách celého státu; na horách ji nahrazuje třezalka skvrnitá, která má lodyhu čtyřhrannou, bez lišt. Je to známá léčivka s mnohostranným použitím, např. při chorobách krevních, plicních, trávicí soustavy i na rány a zlomeniny, působí také jako antidepresívum; při vyšších dávkách však může vyvolat přecitlivělost na světlo projevující se záněty kůže. Od těchto léčebných účinků je odvozena legenda o původu světlých teček v listech: propíchal je čert, kterého hněvala užitečnost rostliny. V květomluvě znamená „Jsi pochlebník“.