Světlík lékařský:

Jednoletá poloparazitická rostlina z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae) vysoká 5-30(-50) cm; od ostatních našich světlíků, které se jinak dosti nesnadno určují, se liší přítomností dlouze stopkatých žlázek v květenství, zejména na na listenech a kališích. Kořenový systém je jen slabě vyvinutý, neboť vodu s minerálními živinami získává světlík převážně načepováním na kořeny okolních rostlin libovolného druhu. Lodyha je přímá nebo vystoupavá, nevětvená nebo větvená, dolů skloněnými chlupy kadeřavě chlupatá; listy vstřícné, přisedlé, vejčité, špičatě zubaté; květy jednotlivé v paždí listům podobných listenů, přes 1 cm velké (tj. největší z našich světlíků), dvoupyské s větším dolním pyskem, bílé nebo nafialovělé, s fialově zbarvenými žilkami a žlutou skvrnou v ústí; plod je tobolka. Kvete od května do června (subsp. montana), resp. od července do září (subsp. rostkoviana). Roste na loukách, pastvinách a vřesovištích, na půdách vlhčích až vysýchavých, obvykle slabě kyselých; u nás roztroušeně na celém území, převážně v podhorských a horských oblastech, v teplých nížinách řidčeji. Odpradávna hojně užívaná léčivka, zejména v očním lékařství (oční výplachy při zánětu spojivek a víček, oční únavě, světloplachosti) – odtud názvy ve většině jazyků; dále ke snížení krevního tlaku, tlumení kašle, při duševní únavě, zevně na hnisavé rány.