strmělka veliká:

Strmělky praktičtí houbaři většinou obchází, protože se bojí podobné houby využívat. Mezi strmělkami se však najdou druhy, které jsou jedlé a tato k nim zrovna patří. Poznáme ji poměrně snadno, především podle mladých plodnic, které mají charakteristický tvar klobouku, jenž je zprvu výrazně kuželovitý, později nálevkovitý s výrazným hrbolem uprostřed. K dalším charakteristickým znakům patří výrazně podvinutý okraj klobouku a sbíhavé lupeny, válcovitý nebo mírně kyjovitý třeň a charakteristická vůně po kyanidu. Plodnice jsou celkově světle okrové až krémové a setkat se s nimi můžeme od července až do listopadu. Vyrůstají v listnatých, vzácně i v jehličnatých lesích, většinou v trávě nebo ve spadu listí na bohatších půdách.