štítovka vrbová:

Tato krásná štítovka bývá v některých atlasech uváděna jako jedlý druh, ale osobně bych ji k jídlu raději nedoporučoval, obsahuje totiž některé psychotropní látky a navíc vás může také pěkně "prohnat".
Některé štítovky jsou sice jedlé, ale mají natolik podřadnou chuť, že je lepší si je odpustit. Většinou jsou cítit zatuchlinou a jako takové vám dokáží pokazit celý pokrm, k čemuž postačuje jedna jediná plodnice.
Štítovek u nás roste poměrně dost, vrbovou poznáme podle namodralého či nazelenalého nádechu na klobouku. Neroste pouze na vrbách jak by mohlo být z názvu patrné, ale nalezneme ji také na dřevě topolů, jasanů, olší, dubů a jiných listnáčů.