štítovka jelení:

Štítovka jelení patří mezi jedlé, ale nepříliš chutné houby. Doporučit se dá snad jen do bramborové polévky, kde se ztrácí její nepříjemná chuť. Dužnina je cítit sklepním, zatuchlým pachem, což je bohužel cítit v téměř každém pokrmu. Jedna jediná plodnice této štítovky spolehlivě přebije aroma všech ostatních hub ve směsi.

Vyrůstá zhruba od dubna do konce listopadu a patří k nejhojnějším zástupcům z rodu štítovek. Objevit ji můžeme na rozkládajícím se dřevě nejrůznějších listnáčů, velmi vzácně také na jehličnanech.

Záměna za nějaký nebezpečný druh je jen málo pravděpodobná, zaměnit ji můžeme za některé podobné štítovky, které jsou většinou neškodné. Štítovky poznáme podle jednoduchých plodnic, kde chybí na třeni prsten, pochva nebo hlíza. Jejich společný znak představují volné, v dospělosti růžově se zbarvující lupeny a narůžověle hnědý výtrusný prach. Vyrůstají saprotrofně z tlejících kmenů nebo pařezů, případně ze země ze zbytků dřeva.