Smrk pichlavý:

Smrk pichlavý pochází ze západní části Severní Ameriky, v Evropě se pěstuje od 19. století. Protože je výrazně odolnější vůči znečištění ovzduší, suchu a mrazu než nás původní smrk ztepilý, vysazuje se často jako náhradní dřevina do imisemi zasažených horských lesů (např. na Krušných horách). Byla z něj vyšlechtěna řada kultivarů, např. cv. Glauca s modravě sivými jehlicemi; jako takzvaný stříbrný smrk je nejčastěji pěstovaným smrkem v našich parcích a zahradách. Od podobného, u nás méně častého amerického smrku sivého (Picea glauca) se nejsnáze pozná podle šupin šišek: smrk pichlavý je má na vrcholu vykrojené, kdežto smrk sivý zaokrouhlené.