Podbílek šupinatý:

Vytrvalá parazitická bylina z čeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae), nezelená, celá zbarvená světle růžově či růžovofialově, vzácně bělavá, vysoká 10-20 cm; lodyhy jednoduché, v mládí obloukovitě skloněné, později se zčásti napřimující, vyrůstající ve skupinách – ve skutečnosti se jedná o jedinou rostlinu, jejíž nadzemní orgány vyrůstají z jediného mnohohlavého oddenku, tzv. polykormon; listy redukované v šupinovité listeny, v jejichž paždí vyrůstají květy uspořádané do jednostranného, alespoň v mládí převislého hroznu sahajícího přes celou lodyhu od vrcholu po zem, ba i pod ni; podzemní a přízemní květy bývají kleistogamické, tj. neotevírají se a opylují se vlastním pylem; otevřené květy jsou dvoupyské s horním pyskem celistvým a dolním trojcípým, tyčinky 4; plod je mnohosemenná tobolka. Kvete v dubnu a květnu. Po vytvoření semen nadzemní lodyhy odumírají, zbytek roku žije rostlina jen pod zemí (odtud název – řec. lathraios = skrytý) ve formě bohatě větveného oddenku sahajícího někdy až do hloubky 2,5 m, na němž vyrůstají přeměněné kořeny zvané haustoria, které pronikají do cévních svazků v kořenech hostitelských rostlin a odebírají jim vodu a živiny; nejčastějším hostitelem je olše, dále topol, vrba a líska, vzácněji i další listnáče, výjimečně – u poddruhu podbílek šupinatý tatranský, jehož výskyt u nás je však sporný, pravidelně – jím může být smrk. I na oddenku vyrůstají šupinovité listy, jejichž okraje jsou podvinuté a uzavírají žlázkami vystlané dutinky, ve kterých se občas nacházejí mrtvá těla drobného hmyzu – je tedy možné, že kromě parazitismu se rostlina přiživuje i masožravě. Roste ve vlhkých listnatých a smíšených lesích, zejména lužních a roklinových, případně v pobřežních alejích podle řek; u nás roztroušeně na většině území s výjimkou nejvyšších horských poloh, nejjižnější Moravy a několika dalších menších území. Je to léčivka tlumící epilepsii, ve větším množství je jedovatý; malá příměs v krmivu prý zvyšuje dojivost.