Plšík lískový (Muscardinus avellanarius)
Plšík lískový:
Náš nejmenším a zároveň nejhojnější druh plcha. Dosahuje přibližně velikosti
myši domácí a jeho ocas je jen krátce, hustě osrstěný a nepřesahuje délku těla. Srst na hřbetě, bocích i hlavě má rezavou až žemlově žlutou a břicho bývá světlejší s bílou skvrnou na hrudi a na krku.
Ekologie
Na jaře si plšíci staví kulovitá hnízda z trávy, listí a mechu. Každý jedinec má 3-5 hnízd, která střídavě využívá. Zimní hnízdo je umístěné pod kameny nebo kořeny, ve starých pařezech i v norách jiných hlodavců. K zimnímu spánku se ukládá v září až říjnu, probouzí se v dubnu. Na zimu se vždy dobře vykrmí. Potravu plšíků tvoří semena, plody, ořechy, pupeny a kůra. Z 50 % se však potřebuje živočišné krmení, požírají hmyz, žížaly, měkkýše a s oblibou vybírají i ptačí vejce.
Mláďata se rodí od konce května, samice je březí 22-25 dnů. Obvykle mívají 3-5 mláďat, výjimečně až 7. Mléko sají 3-4 týdny, po jednom měsíci poprvé opouští hnízdo. Plšíci se v přírodě dožívají maximálně 3-4 roků, v zajetí však mohou žít až 6 let. Jejich chov je podobný jako u plchů rodu Graphiurus.
Rozšíření
Obývá Evropu vyjma Pyrenejského poloostrova a severských oblastí, na východě zasahuje do povodí Volhy a turecké Anatolie.
Běžně, i když nehojně se vyskytuje na většině území ČR, v horách až v pásmu kosodřeviny (do 1400 m n. m.).
Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání
Další fotografie:
Plšík lískový - částečný albín
(Muscardinus avellanarius)
Foto č. 11506
- Fotografie z těchto stránek můžou posloužit k volnému prohlížení, poznávání a určování krás naší přírody, školním a vzdělávacím účelům, nebo k přeposlání s vlastním vzkazem ve tvaru elektronické pohlednice.
- V případě zájmu o publikační či reklamní použití fotografií lze využít formulář pro objednání, nebo kontaktovat přímo autora.
- Pokud byste měli nějakou otázku, zkuste se podívat do častých dotazů, jestli nenajdete svou odpověď zde.