Popis: Klobouk 2-6 (10) cm široký, nejdříve klenutý, později rozprostřený, s ostrým, v mládí lehce podvinutým, v dospělosti někdy průsvitně rýhovaným okrajem. Pokožka medově žlutá, žlutooranžová, někdy až kaštanově hnědá, lysá, za vlhka slizká a lesklá. Střed klobouku tmavší, okraj světlejší. Lupeny středně husté, ke třeni (noze) zúženě připojené, zprvu bělavé, později žlutooranžové. Třeň válcovitý, často stlačený, sametově ojíněný, pod kloboukem žlutooranžový, směrem k bázi (spodku plodnice) tmavě hnědý až černohnědý. Vůně mírná, houbová, chuť nasládlá a velmi příjemná.
Růst v bohatých trsech na mrtvém dřevě nejrůznějších listnáčů, v lesích i mimo les, především podél různých vodních toků. Objevuje se nejdříve počátkem října a nalézáme ji někdy ještě koncem dubna. Jako jediný jedlý druh dokáže odolávat silnějším mrazům a když při silném mrazu zmrzne, při následné oblevě rozmrzne a roste bez problémů dál. Díky této své vlastnosti je v zimě skutečně nezaměnitelná. Další její výhodou je nasládlá chuť dužniny, takže jí neopovrhují ani děti.

Vynikající je v různých zeleninových salátech, ale také v rizotu, polévkách či omáčkách. Výbornou pochoutku představují přírodně osmahnuté kloboučky, které smažíme s cibulkou na sádle a po změknutí přidáme na topinku. Konzumují se pouze kloboučky, třeně jsou pro tuhost hůře stravitelné.