Ostružiník hebký:

Poléhavý keř z čeledi růžovitých (Rosaceae); patří do sekce Corylifolii, což lze přeložit jako „lískolisté“ ostružiníky, které v minulosti vznikly křížením ostružiníku ježiníku s „pravými“ ostružiníky ze sekce Rubus. Určování ostružiníků této skupiny je v řadě případů dosti problematické a je záležitostí výhradně pro specialisty. Tento druh se však od všech ostatních výrazně liší oboustranně hustě měkce chlupatými listy (na omak jako jemný samet); listy jsou trojčetné, s postranními lístky často dvoulaločnými, na rubu výrazně šedoplstnaté, na líci svěže zelené. Pruty jsou téměř lysé, s roztroušenými stopkatými žlázkami, ostny nevelké, slabě zahnuté. Korunní lístky jsou světle růžové až téměř bílé, zmuchlané; plody jsou matně černé ostružiny. Kvete v červnu a červenci. Roste na slunných až polostinných stanovištích, jako jsou meze, okraje cest, proluky v obcích a lesní lemy; byl popsán z Německa, počet jeho lokalit u nás lze spočítat na prstech jedné ruky a všechny se nacházejí v severní polovině Čech. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů, na seznam zvláště chráněných druhů se však (stejně jako řada dalších „malých“ druhů ostružiníků a pampelišek, které mají u nás mnohdy jen 1-3 lokality) nedostal.