Osívka jarní:

Jednoletá efemérní bylina z čeledi brukvovitých (Brassicaceae) vysoká 3-15(-25) cm. Listy jsou pouze v přízemní růžici, na ploše chlupaté 3-4ramennými chlupy (jiné druhy je mají chlupaté jen na okraji nebo chlupy jen 2ramenné); lodyhy vyrůstající v počtu 1-6 (vzácně i více) jsou přímé nebo vystoupavé, květenství je chudokvětý hrozen se zprohýbaným vřetenem; květy bílé s dvouklanými korunními lístky; plod je šešulka 2-4x delší než široká. Kvete v březnu a dubnu. Roste vždy v nezapojených porostech – jako polní a zahradní plevel, na okrajích cest, zídkách, náspech, v kamenolomech i mezi dlažbou, obvykle na písčitých sušších půdách, ale nevyhýbá se ani půdám vlhčím, dusíkem bohatým; u nás je na celém území od nížin do podhůří hojná, podle komunikací je zavlékána i do horských poloh.
Pozn. Tato malá, zdánlivě snadno rozpoznatelná rostlinka představuje ve skutečnosti velký botanický problém – vzhledem k tomu, že je samosprašná (k opylení dochází už během otevírání poupat) představuje každá její populace geneticky prakticky čistou linii s ustálenými znaky; tyto znaky (zejména vzrůst, zubatost listů, chlupy, tvar šešulek, ...) se ovšem mezi populacemi výrazně liší, a protože se nemohou křížit, byla v minulosti tendence popisovat je jako samostatné druhy – francouzský botanik Jordan jich popsal téměř 200! Dnes se jako samostatné druhy až na výjimky neuznávají, neboť je lze experimentálně cizosprášit a v další generaci (F2) dochází ke štěpení znaků; potomci cizosprášení některých populací jsou však sterilní, takže co - nejsou to nakonec přece jen druhy?