Oman hnidák:

Dvouletá až víceletá nepříjemně páchnoucí chlupatá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) vysoká 50-80 cm s přímou tuhou lodyhou, často hnědočerveně zbarvenou; přízemní listy řapíkaté, za květu již zpravidla zaschlé, lodyžní přisedlé, eliptičné, na rubu s vyniklou žilnatinou; květenství je chocholičnatá lata složená z četných válcovitých úborů asi 1 cm v průměru; kvete velmi nenápadně, protože květy jsou zdéli zákrovů, pouze trubkovité (resp. okrajové květy jazykovité mají redukovaný jazyk), takže jako jediný z našich omanů nemá paprsek, ale pouze terč (proto je někdy vyřazován do samostatného rodu), barva květů je žlutohnědá až nafialovělá; plody jsou chlupaté nažky s chmýrem. Kvete od července do září. Roste na křovinatých stráních, pasekách, v lesních lemech i ve světlých lesích, zejména doubravách; u nás dosti hojně v teplých oblastech, vzácnější jen v Polabí a moravských úvalech, ve středních polohách jen roztroušeně, na horách neroste. V lidové medicíně se užíval vnitřně proti skrofulose, proti žaludečním a plicním potížím a na vnitřní poranění, zevně proti parazitům, zejména svrabu, vším (odtud jméno – hnidy jsou vajíčka vší) a blechám, které prý prchají již před samotným jeho zápachem.