Ekologie
Nutrie v přírodě obývá mokřadní oblasti a okolí vodních toků, aktivní je především v noci, ale i ve dne. Ukrývá se v dlouhých norách, které buduje v březích. Nory jsou zakončeny hnízdní komůrkou. Někdy si také staví hnízda ve spleti vodního rostlinstva. Při ochlazení jsou méně aktivní a více času tráví v norách. Vyskytují se v oblastech s mírným podnebím, ale mrazy zde nejsou tak tuhé jako u nás. Nutrie žijí v malých rodinných skupinách, které vede stará samice. Živí se vodním rostlinstvem, travinami, plody a nepohrdnou ani menšími vodními živočichy. Samice má mléčné bradavky umístěné vysoko na bocích, což jí umožňuje kojení mláďat ve vodě. Březost trvá okolo 130 dnů, rodí obvykle 2-3 krát ročně okolo 6 mláďat, výjimečně jich může být i přes deset. Pohlavně dospívají do 8 měsíců, dožívají se až 15 let.

Rozšíření
Pochází z Jižní Ameriky, kde se dnes už nehojně vyskytuje v subtropických oblastech od Bolívie po jižní Argentinu. Jako kožešinové zvíře je běžně chována v zajetí a v řadě zemí byla též úspěšně aklimatizována (např. jižní Rusko, Japonsko, jižní Afrika, USA). V Evropě žijí volné populace zejména ve Francii, Německu a Itálii, ve Velké Británii byla záměrně vyhubena.

K nám byly nutrie dovezeny v roce 1924 z Argentiny na farmu v Jablonném nad Orlicí jako první v Evropě a o 10 let bylo v tehdejším Československu již na 100 farem s nutriemi. K dalšímu rozvoji chovu došlo v 50.-60. letech 20. století. Zhruba od 70. let se v přírodě začaly objevovat nutrie uniklé ze zajetí a během posledních 20 let už vytvářejí v některých oblastech i polodivoké populace. V současnosti je stálý výskyt hlášený zhruba z 8 % území ČR a nadále se rozšiřuje. Těžiště výskytu leží v teplejších nížinách středních a východních Čech, Moravy a Slezska.

Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání
Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců