Echolokace: FM hlasy znějí poněkud hlasitěji než u netopýra ušatého, méně zřetelně jsou zastoupeny vyšší harmonické série a rytmus je výrazně pomalejší (8-10 hlasů/s). Rovněž používá dva typy hlasů – hlasité (35-28 kHz) a slabší (43-33 kHz), zpravidla s druhou harmonickou sérii, takže nejvyšší intensitu zaznamenáváme na 33 a 43 kHz.

Rozšíření
Jeho areál zahrnuje jižnější území kontinentální Evropy včetně Středozemí a dále Zakavkazí i střední Asii, severní hranice probíhá od nejjižnější Anglie, přes severní Francii, Německo, Polsko a Zakarpatskou Ukrajinu po ústí Dněstru. Nálezy ze severní Afriky stejně jako z různých středomořských ostrovů jsou řazeny spíš k jiným (samostatným) druhům (P. teneriffae, P. kolombatovici).

I přes zřetelný úbytek v posledních 20 letech dosud patří k našim nejhojnějším netopýrům. Zejména to platí o nížinách, kde i v oblastech intenzivním zemědělstvím (Polabí, jižní Morava) představuje spolu s n. večerním hlavní (a mnohdy i jedinou) složku netopýří fauny. Jinak ovšem jeho nálezy takřka plošně pokrývají celé naše území, chybí jen v lesnatých horských oblastech (Jeseníky, Krušné hory, vrcholové partie Šumava apod.). Je pravděpodobně jedním z nejmladších členů naší fauny; nelze vyloučit, že k nám proniká až v době historické, možná v souvislosti se stavbou kamenných budov.

Literatura
Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání