muchomůrka drsná:

Muchomůrka drsná představuje poměrně vzácnou houbu, jejíž nálezy se evidují ve většině zemí Evropy, ale také v severní Africe (Alžírsko, Tunisko, Libye) a Asii (Čína). Fruktifikuje od června do října, vyrůstá především v teplejších oblastech a vyhledává zásadité půdy v listnatých nebo smíšených lesích, kde se objevuje zejména pod duby.

Popis: Klobouk je 60-100 mm široký, v mládí polokulovitý nebo vejčitý, později vyklenutý, v dospělosti plochý, bělavě nažloutlý, světle okrový až olivově hnědý, uprostřed obvykle tmavší, na povrchu zdobený žlutavými, později až šedožlutavými útržky vela. Pokožka je hladká, částečně elastická, snadno slupitelná a v mládí obvykle převinutá přes okraj klobouku. Lupeny jsou poměrně husté, až do dospělosti bílé a bývají proložené kratšími lupínky.
Třeň je 50-120 x 15-25 mm velký, bělavý, pod kloboukem krátce a nenápadně podélně rýhovaný, níže až k prstenu jemně vločkatý, pod prstenem na povrchu žlutě až okrově šupinkatý, na bázi hlízovitě rozšířený a opatřený charakteristickými kruhovitými zónami, které se vytváří ze žlutých bradavkovitých výstupků. Prsten je bílý, svrchu podélně rýhovaný, vespodu hladký, na okraji žlutě olemovaný a zubatě protrhaný. Dužnina je bílá, v některých částech slabě nažloutlá, na řezu neměnná, s nepříjemným pachem i chutí.
Záměna je možná především za muchomůrku růžovku žlutoprstennou (Amanita rubescens, var. annulosulphurea), což je subtilnější růžovka se sírově žlutým prstenem. Oba druhy od sebe rozlišíme díky jinému zbarvení a pachu dužniny. Další možnost záměny představují klasická růžovka a šedivka (A. spissa), muchomůrka tygrovaná (A. pantherina a muchomůrka porfýrová (A. porphyria).

Využití: Muchomůrka drsná byla ještě donedávna považována za jedovatou houbu, což umocnila i hromadná tragédie v Číně z roku 2005, kdy po její konzumaci zemřelo v rozmezí 5-7 dnů po požití 10 lidí. Po důkladném prošetření se však zjistilo, že tito lidé konzumovali společně s muchomůrkou drsnou také houbu Ramaria rufescens a ta byla pravděpodobně příčinou této tragédie. Francouzský mykolog Patrick Boiron, který se intenzivně věnuje muchomůrkám ji řadí k jedlým houbám, ale zároveň upozorňuje na možnost záměny za jedovaté druhy a ke konzumaci ji z tohoto důvodu nedoporučuje. Je tedy pravděpodobně jedlá, ale zaslouží si spíše přívlastek “podezřelá“.

muchomůrka drsná - Možnost záměny za jinou houbu: