Lilie cibulkonosná:

Vytrvalá bylina z čeledi liliovitých (Liliaceae) s vejčitou, řídce šupinatou cibulí, vysoká 20-120 cm; lodyha přímá, nevětvená, hustě olistěná; listy střídavé, čárkovitě kopinaté, zejména horní často s úžlabními pacibulkami, které na podzim opadávají; květy jednotlivé nebo v chudokvětém (2-3, vzácně až 5květém) okolíkatém hroznu, 6-8 cm velké, vzpřímené, nálevkovitého tvaru, svítivě oranžové; plod je tobolka, semena ale tvoří jen výjimečně. Kvete v červnu a červenci. Zdálo by se, že vzhledem k nápadnosti květů je snadné ji v přírodě najít, opak je však pravdou – spoléhá na rozmnožování pomocí pacibulek, mladé rostliny nekvetou vůbec a starší jen za příznivých podmínek – existují i poměrně bohaté populace, kde se najde jen pár kvetoucích rostlin, a to ještě ani ne každý rok; sterilní jedinci pak ve vyšším porostu snadno ujdou pozornosti. Roste na horských a podhorských loukách a v lesních lemech; u nás vzácně v pohraničních pohořích, ve vnitrozemí jen výjimečně. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je řazena mezi druhy silně ohrožené (C2), ve stejné kategorii je chráněna i zákonem. Často se pěstovala na zahrádkách, vzhledem k nespolehlivosti kvetení je však v poslední době nahrazována šlechtěnými hybridy.
U nás roste jen poddruh lilie cibulkonosná pravá (subsp. bulbiferum); v horách jihozápadní Evropy roste lilie cibulkonosná šafránová (subsp. croceum), někdy považovaná za samostatný druh, která se liší nepřítomností pacibulek.