kořenovec tenkovýtrusý:

Kořenovce patří mezi břichatkovité houby, tedy do společnosti pýchavek, které jsou v podstatě všechny jedlé.
Pokud jde o kořenovce, tak zde je to v tomto směru malinko horší. Ony se sice dají kuchyňsky využít, ovšem pouze mladé plodnice a v menším množství, v podobě koření.

U nás se objevují minimálně 3 druhy, přičemž nejběžnějším je kořenovec načervenalý (Rhizopogon roseolus), který se od tohoto kořenovce liší narůžověle červenajícím povrchem plodnic, žlutou, později olivově žlutou až žlutohnědou barvou teřichu a také přítomností myceliových kořínků.
Třetí druh, který mi je známý a který se u nás objevuje, představuje kořenovec žlutavý. Tento kořenovec je poměrně vzácný, nalezneme jej pod borovicemi a poznáme jej především podle síťovitého obalu, který tvoří nepřehlédnutelné myceliové provazce.

Někteří odborníci slučují R.vulgaris a R.roseolus v jeden druh, s čímž se neztotožňuji. Rhizopogon vulgaris se vyznačuje až zlatavě žlutým povrchem plodnic a v mládí bílým teřichem.