Karbinec evropský:

Vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae) vysoká 20-80 cm s vystoupavou čtverhrannou lodyhou, zpravidla alespoň v horní polovině větvenou; listy vstřícné, křižmostojné, řapíkaté, eliptické, laločnatě zubaté nebo až peřenodílné, zvláště při bázi čepele; listeny, v jejichž paždí vyrůstají květy, jsou tvarem podobné listům, ale méně členěné. Drobné květy jsou nahloučeny v hustých klubkovitých lichopřeslenech; koruna je bílá a na rozdíl od většiny hluchavkovitých není zřetelně dvoupyská, ale téměř pravidelně čtyřcípá: jeden cíp – ten, k němuž se přimyká blizna – představuje horní pysk, ostatní tři jsou laloky dolního pysku; prostřední lalok je o něco větší a karmínově skvrnitý, často je menší počet skvrn i na postranních lalocích. Plody jsou 4 tvrdky na dně neopadavého kalichu. Kvete od července do září. Roste na březích stojatých i tekoucích vod, v rákosinách, mokřadních olšinách a lužních lesích, často i na stanovištích ovlivněných člověkem, jako jsou obnažená rybniční dna, odvodňovací příkopy a zamokřené lesní cesty; u nás roztroušeně až hojně na celém území státu od nížin do nižších horských poloh. Je to léčivka snižující látkovou přeměnu, užívá se při zvýšené činnosti štítné žlázy; má i sedativní účinky, lze ho použít proti bušení srdce a arytmii. Obsahuje černé barvivo, které prý kdysi užívali angličtí cikáni k barvení kůže – odtud anglický název.