Kalina obecná:

Opadavý keř nebo nízký strom z čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae, syn. Loniceraceae; někdy vyčleňována do samostatné čeledi Viburnaceae) vysoký až 5 m; letorosty lysé; listy vstřícné, trojlaločné, hrubě zubaté, svěže zelené; květenství chocholičnaté, tvořící plochý kruh o průměru až 10 cm; květy čistě bílé až mírně narůžovělé, okrajové květy květenství jsou sterilní a výrazně (až 25 mm) zvětšené (na rozdíl od příbuzné kaliny tušalaje, která má všechny květy přibližně stejně velké); plody jsou drobné, korálkově červené, nepříjemně páchnoucí peckovice, které zůstávají na stromě obvykle přes zimu, ptáci se jim vyhýbají. Kvete v květnu a červnu. Roste na vlhkých, světlých i stinných stanovištích, jako jsou lužní lesy, pobřežní křoviny nebo vlhké meze; u nás se vyskytuje od nížin do podhůří roztroušeně, místy až hojně. Pěstuje se v řadě kultivarů (nejčastěji cv. ´Roseum´, který má všechny květy v květenství zvětšené a sterilní, květenství je kulovité a připomíná sněhovou kouli), ozdobná je i na podzim, kdy se její listy zbarvují jasně červeně; vysazuje se také často jako dřevina zpevňující břehy. Plody jsou za syrova mírně jedovaté, ve větším množství vyvolávají zvracení, po tepelném zpracování jsou jedlé a vařívala se z nich marmeláda; jedovatá je i kůra; je to léčivka používaná vnitřně ke zmírnění menstruačních problémů, proti žaludečním vředům, astmatu a plicním chorobám či jako utišující a protikřečový prostředek, zevně na ekzémy.
Zajímavostí této fotografie z pobřeží Norska je plazivý vzrůst kaliny vyvolaný větry vanoucími od moře.