Hruštička menší:

Vytrvalá bylina z čeledi hruštičkovitých (Pyrolaceae) vysoká 10-20 cm; lodyha přímá, nevětvená; listy pouze v přízemní růžici, tvarem připomínají listy hrušně (odtud české i latinské jméno) a jsou přezimující, i v zimě zelené (odtud jména v řadě dalších jazyků, např. angl. Wintergreen); květy v řídkém všestranném hroznu, nící, kulovitého tvaru, bílé nebo slabě narůžovělé, s kratičkou (1-2 mm) přímou čnělkou, což je hlavní určovací znak – u nás rostou 4 druhy hruštiček, které jsou si vzhledově velmi podobné a jejich nejsnadnější rozlišení je právě podle délky a tvaru čnělky – pouze hruštička menší ji má takto krátkou; plod je tobolka. Kvete od června do srpna. Roste v polostinných lesích, na lesních světlinách, podle lesních cest a v lesních lemech, nikdy na loukách – kromě fotosyntézy se totiž přiživuje mykorrhizou čili symbiózou kořenů se stejnými houbami, které zároveň tvoří mykorrhizu s kořeny lesních stromů (a také vřesu, díky čemuž může růst i v tundře za polárním kruhem); často pospolitě na zarůstajících plochách, ze kterých byla při lesnických pracích odhrnuta vrstva humusu. U nás je zdaleka nejhojnějším druhem rodu, jediným, který není zanesen v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR – ze zbývajících tří druhů je jeden silně a dva dokonce kriticky ohrožené; vyskytuje se na celém území roztroušeně až dosti hojně, vzácnější je nebo místy chybí jen v teplých územích.