hřib žlučník:

Hřib žlučník (hořčák) patří k velmi hojným hřibovitým houbám, kterým se skvěle daří v jehličnatých lesích s kyselejším podložím. Vyrůstá zhruba od konce června do října a setkat se s ním můžeme také v období sucha, kdy jiné hřibovité houby téměř nerostou. Vytváří často nádherné plodnice, které méně zkušení houbaři zaměňují za některé jedlé hřiby, nejčastěji za hřib hnědý. Je pravdou, že menší plodničky hřibu hnědého mohou hořčáka hodně připomínat, pokud si ale nejsme jisti, není nic jednoduššího než takovýto hříbek ochutnat. Hřib hnědý má mírnou chuť, zatímco hřib žlučník je většinou výrazně hořký. Dospělé plodnice jsou v podstatě nezaměnitelné. K jejich nejcharakterističtějším znakům patří břichaté až kyjovité třeně s výraznou síťkou a bělavé až narůžovělé, později růžově nahnědlé póry s rourkami.

Praktický význam: Hřib žlučník nepatří k oblíbeným houbám a z kulinářského hlediska je nezajímavý. Rozhodně si ale nezasluhuje odpor houbařů, protože je to v podstatě jediný hřib, který nám může být zdravotně prospěšný. Byly v něm objeveny protirakovinné látky a navíc dokáže účinně pomáhat při některých žaludečních obtížích. Plodnice z čistého prostředí můžeme využít několika způsoby, přičemž nejjednodušší způsob představuje jejich nasušení a rozemletí na prášek. Po bujarých oslavách nebo při běžných žaludečních obtížích stačí mnohdy jedna želatinová kapslička s tímto práškem a obtíže jsou do několika minut pryč.

Poznámka: Někteří houbaři hořčáky považují za hřiby satany, což jsou samozřejmě jiné houby, vyznačující se zcela jinými znaky, celkovým zbarvením a také ekologií.