holubinka rudonohá:

Holubinka rudonohá patří k méně běžným holubinkám, objevujícím se pouze na některých místech ve vyšších polohách. Vyhledává vlhčí lokality s kyselým podložím, vyrůstá pod smrky (některé prameny uvádí i borovice), a setkat se s ní můžeme od července do října.

Popis: Klobouk je 40-120 mm široký, zprvu polokulovitě klenutý a pevně masitý, později téměř plochý a křehčí, na okraji ztenčený, víceméně ostrý a často zprohýbaný, na povrchu hladký nebo jemně zvrásnělý, lesklý, za vlhka lepkavý, sytě třešňově, purpurově, nebo krvavě červený, na temeni obvykle tmavě rudý. Pokožka je velmi tenká, přičemž za vlhka se dá cela sloupnout a za sucha je slupitelná minimálně do poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou 5-8 mm vysoké, zprvu poměrně husté a tlusté, později prořídlejší, u třeně zaobleně přirostlé a často vidličnatě větvené, na okraji víceméně zahrocené, zprvu bělavé, později světle smetanové. Třeň je 40-70 x 10-25 mm velký, válcovitý nebo kyjovitě rozšířený, plný, zprvu dosti pevný a často jemně ojíněný, později měkčí a lysý, bělavý, od středu k bázi obvykle načervenalý. Dužnina se vyznačuje nahořkle palčivou chutí a nevýraznou jablečnou vůní, je bělavá, pod pokožkou klobouku načervenalá a po poranění lehce žloutne.
Záměna je možná za několik jiných holubinek, především za jedlou holubinku jahodovou (Russula paludosa), která se liší nepalčivou, nebo jen v lupenech mírně palčivou chutí, a za nejedlou holubinku krvavou (Russula sanguinaria), jež vyrůstá spíše pod borovicemi a liší se obvykle světlejšími vybledávajícími klobouky s nevýrazně lesklým povrchem, špatně slupitelnou pokožkou a značně křehkými lupeny.

Využití: Řadíme ji k nepoživatelným holubinkám.