holubinka nazelenalá:

Tato holubinka patří mezi snadno poznatelné druhy hub. Její zelený a políčkovitě rozpraskávající klobouk je natolik charakteristický, že ji s jinou houbou prostě nelze zaměnit. Mladé plodnice jsou zprvu kulovité, pevné a bělavé. Klobouky se však postupně vyklenují a zbarvují se do žlutozelené, měděnkově zelené či olivově zelené barvy.
Holubinka nazelenalá vyrůstá místy poměrně hojně, často ve skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích, především na prosvětlených místech pod duby.
Jedná se o jednu z nejchutnějších holubinek, ze které se dají připravit vynikající houbové škavarečky. Celé plodnice nakrájíme na kousky, jako když krájíme sádlo, uškvaříme a dochutíme pouze solí. Takto upravené chutnají skutečně znamenitě.

Pokud by měl někdo problémy s určováním holubinek jakožto rodu, platí u nich ono známé pravidlo ochutnávací metody, což značí, že druhy, které na jazyku během několika vteřin nepálí můžeme bez obav využít a ty které jsou naopak palčivé či nějak nechutné, ty z našeho jídelníčku vyškrtneme.

Jak poznáme rod holubinek? Vcelku snadno - jednoduchou praktickou metodou. Pokud si nejsme jisti, že jsme sebrali holubinku, stačí rýpnout do třeně plodnice a jestliže vyrýpneme celistvý kousek dužniny, jako například u jablka, máme jistotu, že se jedná o rod holubinek. Holubinky se vyznačují kulovitými buňkami a třeně se tím pádem netřepí, což je charakteristické pro jiné rody hub, které mají klobouk a třeň. Něco podobného jako u holubinek můžeme ještě pozorovat u ryzců, které se však vyznačují přítomností mléka.