čirůvka vlnatá:

Čirůvek v našich lesích vyrůstá mnoho a tato rozhodně nepatří mezi ty, se kterými se setkáváme nějak často. Je podobná čirůvce zemní, makroskopicky se však odlišuje povrchem klobouku a jiným zbarvením lupenů a třeně. Klobouk je plsťovitý, nešupinatý, šedý až šedohnědý, zpočátku s hrbolkem, později až ploše rozložený. Lupeny se vyznačují poměrně zřetelným šedomodrým nádechem a ve stáří často nevýrazným šedohnědým ostřím. Třeň je podobně zbarvený jako lupeny, občas může být ve spodní části hnědě skvrnitý. Vyrůstá pod jehličnany, ale dá se také nalézt pod duby, buky a habry. V listnatých lesích bývá obvykle světlejší a vyznačuje se výraznějším šedomodrým nádechem lupenů a třeně.
Je jedlá, avšak ke konzumaci ji vzhledem k jejímu vzácnému výskytu a možnosti záměny za jiný druh nelze doporučit.

Poznámka: V některých zemích ji odborníci slučují s čirůvkou zemní.