čirůvka stříbrošedá:

Tato čirůvka patří k poměrně hojným zástupcům svého rodu - bývá totiž často zaměňována za čirůvku zemní (Tricholoma terreum) nebo za čirůvku šedožemlovou (Tricholoma scalpturatum), se kterou jí dokonce většina odborníků slučuje.

Pro čirůvku stříbrošedou jsou narozdíl od č.zemní charakteristické světlejší plodnice, zpravidla s poměrně výrazným kuželovitým kloboukem, který bývá na středu jemně rozpraskaný.
I když některé prameny uvádí, že se jedná o druh, který se v dospělosti vyznačuje žloutnutím lupenů nebo dokonce celých plodnic, je tomu přesně naopak. Žloutnutím plodnic - především lupenů a okrajových částí klobouku se vyznačuje č.šedožemlová.
Čirůvka stříbrošedá roste na podobných stanovištích jako č.zemní, které se nedaří pouze v borech, ale místy je hojná také ve smrčinách. Právě při okrajích smrkových lesů se čirůvce stříbrošedé nejvíce daří. Vyrůstá v početných skupinách a setkáme se s ní nejvíce na podzim - především v říjnu.

Přestože patří k jedlým druhům čirůvek, ke sběru bych ji nedoporučoval. Zaprvé nepatří k nejchutnějším druhům a zadruhé se dá poměrně snadno zaměnit i za některé jiné druhy čirůvek, z nichž některé jsou dokonce nebezpečné.
I když by se většina hub neměla za syrova ochutnávat, v případě že se odhodláte čirůvku stříbrošedou využít, doporučuji vzorek na místě ochutnat. Nejnebezpečnější záměnu totiž představuje čirůvka žíhaná s nahořkle palčivou dužninou.