Bolehlav plamatý:

Statná dvouletá bylina z čeledi miříkovitých (Apiaceae), dorůstající výšky 80-180(-250) cm, při vadnutí odporně páchnoucí myšinou. Lodyha je přímá, v uzlinách bývá mírně zalamovaná; je hladká, téměř nezřetelně rýhovaná, lysá, sivě ojíněná a nápadně nachově skvrnitá, zejména na bázi. Listy jsou 2-4x zpeřené, čepel v obrysu trojúhelníková. Obaly i obalíčky jsou vyvinuty; listeny obalů mají výrazný suchomázdřitý okraj, listeny obalíčků na bázi srůstají a jejich suchomázdřitý okraj je méně výrazný. Květy jsou bílé, vykvétají od června do srpna. Je to výrazně teplomilný plevel, roste podle cest, na okrajích polí, na hnojištích a smetištích, ve vlhčích půdách bohatých dusíkem. Není to naše původní rostlina, byl k nám zavlečen ve středověku a zcela zdomácněl. Je to jedna z nejjedovatějších rostlin Evropy – jeho vědecké jméno je odvozeno z řeckého „koné“ = smrt; otrava se projevuje zvracením, sliněním, obrnou kosterního svalstva a zástavou dechu – smrt udušením přichází za plného vědomí. Ve starověkém Řecku se jeho odvar používal k popravám – tak zemřel i filosof Sokrates. V lidové medicíně se užíval proti křečím a silným bolestem, užití bylo ovšem velmi nebezpečné. Při otravě je naprosto nezbytné přivolat lékařskou pomoc!