Blín černý:

Dvouletá, vzácně jednoletá bylina z čeledi lilkovitých (Solanaceae), celá hustě žláznatě vlnatá, nepříjemně páchnoucí, vysoká 30-60(-90) cm. Lodyha je přímá, nevětvená nebo jen málo větvená; listy v přízemní růžici řapíkaté, záhy odumírající, lodyžní přisedlé, vejčité, chobotnatě peřeně zubaté. Květy vyrůstající jednotlivě v paždí listenů jsou uspořádány v prodlouženém vijanu; koruna je nálevkovitá, s pěti oblými cípy, špinavě žlutá, zpravidla s fialovým středem a žilkami; plod je břichatá tobolka s velkým počtem semen. Kvete od června do září. Roste na slunných ruderálních stanovištích, podle cest i jako polní plevel, zejména v okopaninách; pochází ze Středomoří, u nás je již od neolitu zdomácnělý v teplých oblastech státu, přechodně bývá zavlékán i do chladnějších oblastí. Je smrtelně jedovatý, obsahuje alkaloidy hyoscyamin a skopolamin, v menší míře atropin a další; otrava se projevuje podobně jako u rulíku zlomocného. Dříve byl využíván v lidové medicíně jako anestetikum nebo při kašli a zápalu plic, zevně proti revmatismu, použití bylo ovšem spojeno se značným rizikem; dnes se z něj získávají čisté alkaloidy, používané k výrobě léků, např. proti astmatu. Ve středověku býval složkou čarodějných mastí a nápojů, užívalo se ho i k travičství.